Podzim

Krystaly tmy v přesýpacích hodinách stojí
a úzké plačky kapek se ulicí dlouhou táhnou.
Temná zrcadla o kráse nocí lžou,
když svatozáře lamp chodník rozvlní.

A můj stín je tu sám ... můj stín je tu sám,
můj stín je tu sám ...můj stín je tu sám.

Molekuly ticha chvějí vzduchem, líně krouží,    
až list na kost uschlý, v omamném víru zlomí
siluety smíchu tmavým koutem plujou,
buněčná stěna města lásku propustí

A můj stín je tu sám ... můj stín je tu sám,
můj stín je tu sám ... můj stín je tu sám.

Na iontovou nit blesk světla oken navlík, 
škrtá je z mozaiky svět, kterým černý déšt točí
chuť okrových domů místním kosmem sálá 
tep okapních rour Žižkov uspává

A můj stín je tu sám...

A můj stín je tu sám...

Krystal tmy v přesýpacích hodinách ukáp,
a úzké plačky kapek se ulicí dlouhou táhnou, táhnou...