Tichý hlas

M.Š. (c) 1996
     Nauč mě slyšet tichý hlas, ať vím, že nejsem
sám. Nauč mě slyšet zas a zas, ať na mysli neklesám. Nauč mě vidět tvoji
svatou tvář, tvé oči plné lásky, nauč mě přijímat tvou věčnou zář a nedělat
ti vrásky. Rád bych rozuměl všemu, co tvůj úsměv skrývá, ve tvých očích
směl přečíst, co tam pro mě bývá... Cítit tvou lásku a do tvých dlaní vložit
ruce, slyšet jak z pásku, že tvoje srdce pro mě tluče.
     Tvůj hlas toužím znát.
     Tvůj hlas, co jak vánek srdcem zavlní, když
přicházíš a všechno tvůj dech naplní. Jindy jako hrom tvá slova mocně udeří
a svědčí všem, co ve tvou lásku nevěří.
     Nepřestávej a mluv dál, ať na věky slyším
slova spásy. Za co by ten život stál, kdybych neznal hloubku Boží krásy...
Nejsem sám, jsi můj Pán, vždy ti rád naslouchám.
     Bez tebe nemám touhu žít a nemám chuť se smát.
Bez tebe marně toužím mít a nemá mi kdo dát. Kdybych tě nikdy předtím nepotkal
a nepoznal tě zblízka, nikdy bych sám před sebou nepřiznal, že se mi trochu
stýská. Kdybych získal svět, ale někde ztratil duši, zač ji koupím zpět?
Je dražší než Mars s Venuší... Zavírám oči a toužím s tebou zůstat stále,
svět se dál točí a život končí ve finále.
     Tvůj hlas nebem zní.