prorock

M.Š. / Anonym, T.K. (c) 1998

Povím ti, pastýři, co už asi víš.
Vždy, když se k svému stádu přiblížíš 
a ovce radostí málem zbouraj ohradu, 
jedna z nich zůstává vždycky pozadu. 
Leží u koryta a kalnou vodu pije. 
Ostatní šťastně zvonci zvoní, 
když se otírají o tvé nohy. 
Ona jen němě přežvykuje.

A když se ovce vrací od tvých dlaní, 
osvěžené jako z horských strání, 
ona se uhýbá dotyku ovčích kožichů.

Ale neboj se, pastýři, 
ve spánku je neruší. 
Pláče docela potichu.