Stíny

M.Š. / T.K. (c) 1997
Kdo líbá pavouka na rty, ten ať nespěchá. Cukneš se, on stiskne a dvě rudý kapky na rtu zanechá.
A ten kdo klečí uvnitř prázdnejch chladnejch stěn, chvěje se a zalyká a chce se čelem probít ven. 
Po každý ráně v hlavě bolest zazáří, přebít bezmoc vyšším trumfem snad se podaří.
Když hraje bolest žlutá, dáma krutá, milostnice třeskutá,
Bože můj, ve stínu křídel  se žít dá…
Kdo stojí v mlžným ránu na nábřeží u vody, na krku kámen - no, každej má svý důvody. 
Lidi se potápějí jak lodě, jen hlavu zvednu, bubliny jdou za světlem, jenomže já klesám ke dnu.
Když hraje mdloba bílá, víla milá, tanečnice zběsilá,
Bože můj, ve stínu křídel se žít dá…
Kdo skáče ze skály a chce překonat prokletí, když budu pevně věřit, že vzduchem proletím 
- ta víra mě ponese, jenomže co kdyby? Můj smutný Ikare, co když se vloudí pochyby?
Když hraje smrtka černá, družka věrná, moje holka nádherná,
Bože můj!   Maminko!
Rozlévám se jako voda, všechny kosti se mi uvolňují, jako vosk je moje srdce, r
ozplynulo se v nitru,a jazyk mi přisedl k patru.
Smečka psů mě kruhem svírá, sápou se na mé ruce a nohy, 
pasou na mě svým zrakem a dělí se o mé roucho.
Vysvoboď jediné co mám, zachraň mě před psí tlapou!  
...A tys mi odpověděl.
Když hraje smrtka černá, hraje družka věrná, hraje moje holka nádherná
- Bože můj, ve stínu křídel se žít dá.
PřílohaVelikost
09-Prorock-500MB-stiny.mp35.33 MB