Zestárni se mnou

M.Š. / T.K. (c) 1998
Vždycky přece bolí svlíkat starou kůži, když hvězdy blednou a čas z nebe padá.
Dříve než položíš včerejšek na váhy, dříve než  vychladne tajemství v nás,
dříve než utečou koně mé odvahy,
zestárni se mnou, zestárni se mnou, dokud jsi mladá.

Jen blázen křičí: „Nezapomenu nikdy!“ A troubí to na kornet: „Tradá, tradá!!“
Miláčku, znovu mi zaboř nos do tváře, zavřem se do alba, stanem se pamětí.
Mám postel v konzervě, garsonku z herbáře,
zestárni se mnou, zestárni se mnou, dokud jsi mladá.